Ainulindalë

Souzvuk hlasů stoupá a padá

Ohýbá stvořené, sám sebe skládá

Jasný i hluboký, mnohohlasý zpěv

burácí, vypráví příběhy všech

Bublavé trylky vyvedou pramínek

bouřlivé akordy peřeje vzpomínek

na kapky vody co život svlaží

na tvrdou zemi co po vláze baží

Prach leží, udusán, sytý a bez příkras

každý tón dlouze zní, v tom zpěvu není kaz

blyštivý, protkaný kov v žilách kamení

pevný jak skála je hlas - země znamení

Rychle se střídají měňavé tóny

pohladí, než se zas v pokoře skloní

před hlučnou, poutavou, divokou vichřicí

melodií tak mohutně křičící

Z šepotu plamínků mocný je žár

spálí co pohltí proradný dar

nespoután požírá, stravuje stvořené

přehluší tóny do písně vložené

Všemocný akord temný zpěv přehluší

ze lživého pravdivé tóny odtuší

do písně velkého stvoření vetkne je

zvonivou ozvěnou zazní zas naděje

Neklidné motivy spolu se sváří

v chaosu řád spanile září

vše spojí souznění mocí prodchnuté

soulad a nesoulad navždy jsou prolnuté

Tenhle je trochu jiný, je to taková moje pocta té nejkrásnější a nejúžasnější písni, která kdy vznikla. Písni stvoření Ardy jak se můžeme dočíst v Tolieknově Silmarilionu.

Okoralá životem

Drobíš mě kachnám

do neklidných kruhů

půlka klesá ke dnu

nasáklá

.  ...  .  .

 . . ..  .

. .  .

To, co stihnou sebrat

vroubenými zobáky

je k smrti nasytí

Hledám skladatele, zn.

Chci to slyšet

  -melodii sprostých slov

  -prasečinky z mojí hlavy

chci to cítit

a chci, ať se jimi baví

Chci ho poznat

pěkně zblízka

zjistit, jestli je to on

obalamutit a získat

do svých hlásek jeho tón

Pošlu svoje verše na lov

už dlouho baží po krvi

ze strun kytar

taky ze rtů 

co soustředěním rozdrví

Pojď si proň ty Poezie!

Vezmi si ho, chlípníka!

Ďábel z očí se mnou šije

(a tak zvláštně smutno mi je)

až mě touha zalyká

Klíčovou dírkou

Až konečně najdeš mě, pak ti odpustím
Až z mého vědomí zbude jenom stín
Protrhne se přehrada a zmáčkneš spoušť
A bude zahrada kde byla jen poušť

Chci opustit sebe, jenom na vteřinu
ale co s tím?
Vytáhneš ze mě všechnu vinu
sten vyprostím

Až necháš se vést a povedeš i mě
Až základy chrámu postavíš do země
Až zahraješ tu odvěkou melodii
Až uslyšíš jak táhle vlci vyjí


Opustím tělo, jenom na vteřinu
A tak se oprostím
Zmáčíš a slížeš všechnu vinu
A pak ti odpustím

Kraken

náš zápas o smrt končí remízou

paže se zaklesnou a uvíznou

dech se ti sráží

stojím na stráži

smršť do mě vráží

R:prsty v chaluhách zaboříš mi do zad

necítíme strach, moře je tu pořád

temné a skvělé, žádám tě směle

pojď do postele

olíznu kapku moře ze tvých řas

zrychluješ tep a dochází čas

stáhnu tě s sebou

do hloubek co zebou

tak co je s tebou?

R:

ten Kraken ve mně chce už na povrch

co se pak stane to ví jenom Bůh

chyť mě do sítí

proklouznout chci ti

do vlnobití

R:

To ty

borovou kůrou zdrsnělých prstů

jezdíš mi po páteři

obratel po obratli

nemůžeš se nabažit měkkého zlata mých chloupků

vrhneš se ke studánce

chlemtáš jako zvíře

bezohledně mě skrápíš živou vodou

ústa plná jehličí

z hrudi se dere hluboké vrčení

a zurčení vody zaniká v bubnech pulzující mízy

prorůstáme

Očista

Bože, to je taková úleva, venku se spustil déšť

a smyl všechen prach ze saharských cest

Bože, díky za ty proudy, co slyším bubnovat

na plech a na tašky, dáváš ten koncert hrát

Bože, ty všechno vidíš a dal jsi mé zemi pít

už dýchám volně, nechci strachu zas ustoupit

Bože, díky za tu sílu, již vlil jsi mi do žil

že uhaslý plamen vzplál a divoce ožil

Bože, jen ať trvá ten déšť, století či dvě

ať zaplaví, co zmíralo suchem tak mučivě

Bože, odpouštíš, neboť nejsi jedním z nás

já vděkem se zalykám, protrhls´ mou hráz